Děti z Blankenese 2020-21
Inscenace pracuje s dětmi ve věku 10-13 let formou doku dramatu. Inspirací byly osobní vzpomínky dětí přeživších věznění v Bergen Belsenu zachycené v dokumentu „"Die Kinder von Blankenese“ z roku 2010. Dalším inspiračním zdrojem byly zachované texty dětí z terezínského ghetta z let 1942-44. Dokudrama zachycuje osud sirotků, které na konci roku 1945 umístili do vily rodiny Warburgových ve čtvrti Blankenese u Hamburku.
Příběhy a zpovědi traumatizovaných dětí přibližují jejich těžký návrat do normálního života. Z pekla holocaustu do zdánlivého ráje na zemi... ale ani v tomto ráji není všechno tak, jak by to mělo být... není jasné, zda se vůbec uskuteční slibovaná cesta do nové vlasti -Palestiny... a ani nová vlast nevítá sirotky s otevřenou náručí...
„Přežili jsme, i když si to nikdo nepřál...“;„Na co jsem v té chvíli myslela? Samozřejmě jsem si myslela, že konečně přijdou rodiče... ale oni nepřišli...“; „Věděla jsem, že už nemám nikoho a nic, rodiče, domov, nic... Nechtěla jsem se vrátit. V Blankenese jsem našla první domov a uvědomila jsem si, že existuje život i po koncentračním táboře.“; „Co jsme stále slyšely, bylo - Palestina... Slovo Palestina bylo synonymem jakéhosi neznámého dobra... v Palestině budeme zase šťastní.“; „Odkládal jsem si kůrky chleba, abych měl i později, co jíst. Nedovedl jsme si představit, že i druhý den dostaneme jídlo ráno , v poledne, i večer.“; „...ani si nedovedete představit, co to znamená pro dítě, které je přichystané na nejšťastnější cestu svého života, když musí vystoupit a jít do nemocnice... řekli mi, že se od teď nejmenuju Poper ale Moša Umbrik, protože na můj certifikát vycestuje jiné dítě...“; „Po příjezdu do Palestiny jsme se snažili co nejrychleji stát „sambres“, tedy rodilými Izraelci/stát se stejnými dětmi jako ostatní... naše hebrejština byla špatná a tak se nám často smáli... v Izraeli neměli pro lidi, kteří přežili holokaust velké pochopení... otloukali nám o hlavu, že jsme se nechali vést na smrt jako stádo a že jsme se vůbec nebránili...“
BERGEN-BELSEN březen 1945... "Příběh nás dětí začíná v Bergen-Belsenu. Zahynulo tu okolo 50 tisíc lidí. Přežili jsme, i když si to nikdo nepřál."
Osvobození... "Na co jsem v té chvíli myslela? Samozřejmě jsem si myslela, že konečně přijdou rodiče... ale oni nepřišli..."Věděla jsem, že už nemám nikoho a nic, rodiče, domov, nic... Nechtěla jsem se vrátit. V Blankenese jsem našla první domov a uvědomila jsem si, že existuje život i po koncentračním táboře. (Ester). Většina dětí neměla otce, matku, rodinu... a tak mi to připadalo normální...(Josef). Byli jsme jako hluší a slepí... než se naše duše vyléčili a mohli jsme se zase z něčeho radovat, například z přírody... trvalo to velmi dlouho. (Ariel)
Hamburg květen 1945 - Usedlost židovské rodiny Warburgů ve čtvrti Blankenese (1938-45 zkonfiskováno nacisty) - "Co jsme stále slyšely, bylo - Palestina... Slovo Palestina bylo synonymem jakéhosi neznámého dobra... v Palestině budeme zase šťastní . Ve vile strávíme přechodné období ... dokud neodcestujeme do Palestiny..."
Premiéra: Obvodní kolo Dětské scény Otvírání 2020 v DDM Spirála 7.3.2020 s postupem do krajského kola.
